Výraz Language Management Theory nebo Language Management Framework (Teorie/rámec jazykového managementu) označuje teoretický přístup k jazyku a komunikaci, který byl v 70. a 80. letech minulého století v základních rysech zformulován Jiřím V. Neustupným a Björnem H. Jernuddem. Identita této teorie/rámce je samozřejmě založena na souboru teoretických postulátů, nikoli na pojmenování "jazykový management". Je třeba to zmínit ze dvou důvodů: jednak byly některé základní rysy této teorie publikovány pod jinými názvy, zejména jako "teorie jazykové korekce" (theory of language correction) (této verzi se věnuje Cooper 1989, s. 40n.), jednak někteří autoři používají výraz language management (jazykový management) nezávisle na teoretických postulátech Neustupného a Jernudda a užívají tento termín víceméně synonymně s výrazem language planning (jazykové plánování) (tak např. Spolsky 2009).
Teorie jazykového managementu (TJM) vznikala paralelně s teorií jazykového plánování (srov. zejména Jernuddovy odkazy na Neustupného ve sbornících Rubinové a Jernudda 1971 a Rubinové, Jernudda, Das Gupty, Fishmana a Fergusona 1977, srov. také Jernudd 1983). Postupně se však od ní natolik vzdálila, že představuje odlišnou alternativu (viz Jernudd 1991). Rozhodující patrně byla Neustupného snaha ukotvit makroskopické jazykové plánování v teorii jazykových problémů (srov. zvláště Neustupný 1978). V teoretické rovině se za primární zdroj jazykových problémů začaly považovat konkrétní interakce (komunikační události), což přesunulo pozornost teoretického uvažování o jazykovém plánování na mikroúroveň společenského života (viz Kimura 2005). Za ideální model jazykověplánovací činnosti byl považován proces, který lze popsat takto: identifikace jazykového problému v konkrétních interakcích > přijetí jistých opatření určitou jazykověplánovací institucí > realizace těchto opatření v konkrétních interakcích. Neustupný (1994, s. 50) to formuluje následovně:
Tvrdím, že jakýkoli akt jazykového plánování by měl začít od analýzy jazykových problémů objevujících se v konkrétních promluvách, a plánovací proces by neměl být považován za ukončený, dokud nebude dosaženo odstranění těchto problémů v konkrétních promluvách. (z angl. přeložil J. Nekvapil)
Zatím nejobsáhlejší výklad teorie je představen v monografii Neustupného a Nekvapila (2003), v Neustupného článku (2002) a u Nekvapila (2006 a 2012). Její dřívější verze lze najít u Neustupného (1978) a ve sbírce přednášek Jernudda (1991). Některé současné aplikace a inovace se nacházejí u Nekvapila a Shermanové (2009), Marriottové a Nekvapila (2012) a Nekvapila a Shermanové (2014), (2015).
Následující části výkladu podávají vysvětlení některých základních pojmů a distinkcí v teorii jazykového managementu i stručnou informaci o metodologii výzkumu:
- Část 1: Co je to jazykový management?
- Část 2: Teorie jazykového managementu
- Část 3: Jednoduchý a organizovaný management
- Část 4: Jazykověmanagementový proces
- Část 5: Dimenze managementu
- Část 6: Metodologie
Literatura
Cooper, R. L. (1989). Language Planning and Social Change. Cambridge: Cambridge University Press.
Jernudd, B. H. (1983). Evaluation of language planning – what has the last decade accomplished? In J. Cobarrubias & J. A. Fishman (eds), Progress in Language Planning: International Perspectives. Berlin: Mouton, 345-378.
Jernudd, B. H. (1991). Lectures on Language Problems. Delhi: Bahri Publications. The fifth lecture: "Individual discourse management" PDF (1,4 MB); the ninth lecture: "Research Directions" PDF (1,6 MB)
Kimura, G. (2005). Gengoseisaku kenkyu no gengokan o tou: Gengokeikaku/gengotaido no nibunhou kara gengokanri no riron e [Jak výzkumníci jazykové politiky vnímají jazyk? - Od dichotomie mezi jazykovým plánováním a jazykovými postoji k teorii jazykového managementu]. Gengoseisaku [Jazykový politika], 1, 1-13. Rukopis anglické verze
Marriott, H. & Nekvapil, J. (eds) (2012). Language Management Approach: Probing the Concept of "Noting". Zvláštní číslo časopisu Journal of Asian Pacific Communication, 22 (2).
Nekvapil, J. (2006). From language planning to language management. Sociolinguistica: International Yearbook of European Sociolinguistics, 20, 92-104.
Nekvapil, J. (2012). From language planning to language management: J. V. Neustupný's heritage. Media Komyunikeshon kenkyu / Media and Communication Studies, 63. Sapporo: Hokkaido University, Research Faculty of Media and Communication, 5–21. PDF (2,9 MB).
Nekvapil, J. & Sherman, T. (eds) (2009). Language Management in Contact Situations: Perspectives from Three Continents. Frankfurt am Main: Peter Lang.
Nekvapil, J. & Sherman, T. (eds) (2014). Jazykový management / Language Management. Special Issue of Slovo a slovesnost, 75 (4). LINK
Nekvapil, J. & Sherman, T. (eds.) (2015). Special Issue: The Language Management Approach: Perspectives on the Interplay of Bottom-Up and Top-Down. International Journal of the Sociology of Language, 232. FRONTMATTER & CONTENTS
Neustupný, J. V. (1978). Post-structural Approaches to Language. Tokyo: University of Tokyo Press. Chapter XII: "Outline of a theory of language problems" PDF (2,1 MB)
Neustupný, J. V. (1994). Problems of English contact discourse and language planning. In T. Kandiah & J. Kwan-Terry (eds), English and Language Planning. Singapore: Academic Press, 50–69. PDF (4 MB)
Neustupný, J. V. (2002). Sociolingvistika a jazykový management. Sociologický časopis – Czech Sociological Review, 38, 429–442. On-line
Neustupný, J. V. & Nekvapil, J. (2003). Language management in the Czech Republic. Current Issues in Language Planning, 4, 181-366. (Přetištěno v Baldauf, R.B. & Kaplan, R. B. (eds) (2005). Language Planning and Policy in Europe. Vol. 2. Clevedon: Multilingual Matters, 16–201.) PDF (1,5 MB)
Rubin, J. & Jernudd, B. H. (eds) (1971). Can Language Be Planned? Honolulu: The University Press of Hawaii.
Rubin, J., Jernudd, B. H., Das Gupta, J., Fishman, J. A. & Ferguson, C. A. (eds) (1977). Language Planning Processes. The Hague, Paris, New York: Mouton Publishers.
Spolsky, B. (2009). Language Management. Cambridge: Cambridge University Press.